American pie

Jsme jako Američani? Ptám se, a tentokrát v tom nejhorším slova smyslu… Je to chvíle, co uplynul listopad loňského roku a v republikánských státech, jakým je i mnou milovaný Texas, se ještě stále vzpamatovávají ze zklamání, kterým bylo znovuzvolení Baracka Obamy. Dokážeme se z této volby poučit?

Podobnost kandidátů je až zarážející. Obama/Zeman jsou oba velmi schopnými řečníky, kteří strhávají davy, běda ovšem podívat se do obsahu samotného projevu. Ten je plný zavádějících informací, polopravd a dokonce lží, které jsou ovšem bravurně podány. Dále je nutnou součástí jejich řeči urážka soupeře, ať už založená na pravdě nebo ne. Co je nejzajímavější, za oběma zbylo obrovské množství korupce, což ale nikomu zřejmě nevadí.

Na druhé straně Karel Schwarzenberg by se dal poměrně dobře připodobnit prezidentskému kandidátu Mittu Romneymu. Ten je schopný podnikatel, který se o svůj majetek dobře stará, stejně jako Schwarzenberg, je to však z nějakého důvodu vnímáno jako nevýhoda. Oba ovšem dělají stejnou chybu, chybu, která stála Romneyho prezidentské křeslo – chovají se slušně. Zatímco jejich protikandidáti na ně útočí, oni jejich útoky vyvrací fakty, ale nikdy je nevrací. Je to ctnost, kterou bohužel veřejnost nevidí.

Zbývá jedna otázka. Dokážeme se rozhodovat na základě fakt nebo podlehneme negativní kampani Miloše Zemana? Zvolíme morálního prezidenta nebo zdatného lháře? A odpověď budeme znát už tuto sobotu.

Proč?

Proč volit Karla Schwarzenberga?

Lidé mu vyčítají nesrozumitelnost mluvy, že jeho žena neumí česky, že je starý…  Podívejme se na další kandidáty: bývalí členové Komunistické strany, kandidáti, kteří politice vůbec nerozumí, jejichž kampaň nemá jasné sponzory, případně nemají žádné názory a jako třešnička na dortu Bobošíková. Přijde mi smutné, že voličům takto zásadní nedostatky unikají, zatímco dokáží nekonečně dlouho mluvit o tom, že Karlovi není rozumět.

Když se na druhou stranu podíváme na jeho pozitiva, najdeme jich nepřeberné množství. Vyberu 7 pro mě rozhodujících:
1. Je to morální prezident, navazuje na tradici Pravdy a Lásky Václava Havla, který v jednom ze svých posledních rozhovorů řekl, že jako příštího prezidenta by si přál Karla Schwarzenberga. Proto ho sama pro sebe nazývám požehnaným kandidátem.
2. Umí řemeslo. Jako (výborný!!) ministr zahraničních věcí a spolupracovník Havla (10. července 1990 byl Václavem Havlem jmenován kancléřem prezidenta republiky) ví, jak věci chodí a na rozdíl od jiných zná prezidentské pravomoci.
3. Je známý v zahraničí. Kdokoli zvenčí, kdo se jen trošku zajímá o politiku a uslyší jméno Schwarzenberg, ví. Tento fakt dokazuje i podpora Karlovy kampaně mnohými význačnými zahraničními osobnostmi (neodpustím si – i mou milovanou Madeleine Albrightovou). Za zmínku určitě stojí také fakt, že v roce 1984 byl zvolen prezidentem Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva.
4. Nemá komunistickou minulost. Právě naopak. Jeho rodina musela v prosinci 1948 emigrovat, aby se do své vlasti mohl vrátit až o 20 let později.
5. Je to kandidát s noblesou. Nemuseli bychom se za něj stydět, je elegantní a má styl. Kdo jiný má krásného prezidenta jako z knížky – v obleku s vestou, motýlkem a dýmkou?  
6. Na úřad prezidenta nekandiduje pro své zviditelnění nebo peníze, známý je dost a bohatý taky, kandiduje, aby své znalosti a zkušenosti nabídl naší zemi. Jak sám říká: „Pokud člověk může udělat něco pro svou vlast, je to jeho povinnost.“
7. Má smysl pro humor. Chápu, že pro mnohé to není zásadní, ale pro mě ano. Prezident, který je schopen sebereflexe, sám sobě se zasmát je dobrý člověk. A takové potřebujeme v politice jako sůl.
+ Nelže: http://www.lidovky.cz/demagog-cz-analyzoval-zda-kandidati-na-prezidenta-mluvili-v-hyde-parku-pravdu-1xd-/zpravy-domov.aspx?c=A130106_103512_ln_domov_spa

Tak co? Koho volíte vy?

Srdeční záležitost

Zbývá poslední den do prezidentských voleb. Dlouho jsem váhala, jestli se k tomuto tématu mám vracet. Přesvědčil mě včerejší Koncert za slušného prezidenta. Přestože jsem měla před zkouškou, rozhodla jsem se jít a podpořit svého milovaného Karla. 

Předpokládala jsem, že bude dobrý, co mi ale vzalo dech, byly výpovědi jednotlivých účastníků. Prezident Havel v jednom ze svých posledních rozhovorů uvedl, že jako budoucího prezidenta by si přál právě Karla Schwarzenberga. Mezi dalšími jeho podporovateli se skví jména jako Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř, Marie Rottrová, Bolek polívka, Jiří Švejnar, hudební skupiny Olympic a Nightwork, Ivan Mládek, Jiří MenzeL, Ondřej Vetchý, Oldřich Navrátil a mnoho dalších. Nejvíc ze všech projevů mě však zaujal ten hudebního kritika Jiřího Černého, tento stařičký avšak úctyhodný pán vážil cestu, aby řekl, že jeho rodina žila na pozemku rodu Schwarzenbergů a pevně věří, že jeho rodiče by mu za jeho volbu nevynadali. 

Nebudu tu rozepisovat, proč chci volit Karla Schwarzenberga, tomu se budu věnovat  jinde. Tady chci říct, že takovou atmosféru, jakou jsem zažila včera na náměstí Jiřího z Poděbrad, jsem nezažila nikdy v životě. Účast se odhaduje na 10 000, ale v tu chvíli mi připadalo, jako by nás tam v té zimě stálo milion, mačkali jsme se úplně hrozně, ale nikdo neměl špatnou náladu, byli tam lidé všech věkových kategorií včetně rodičů s úplně malými dětmi… Jedno z hesel Karlovy volební kampaně je sjednocovat, ne rozdělovat. Není ve funkci prezidenta, možná nikdy nebude, ale minimálně tohle už dokázal.

Vánoce, na které nikdy nezapomenu

Než přijde velká premiéra naší nejnovější grotesky ráno 24. prosince, chtěla bych ještě trošku napínat a podělit se o několik souvisejících zážitků. 

• Měla jsem svůj první „celebrity moment“, kdy ke mně na stužkovacím plese 4.B přiběhla úplně neznámá paní a volala: „To je Berta, to je Berta!“ Později se ukázalo, že se jedná o maminku mé kamarádky, kterou jsem ovšem nikdy předtím neviděla. Jak jsme objevili, má mimořádné schopnosti v oblasti marketingu, a tak jsme s ní navázali intenzivní spolupráci :) 
•  Se zbytkovým alkoholem po tomto stužkovacím večírku jsem byla nucena vstát a v 9:30, nechat se vyzvednout (neb do řízení jsem se pustit neodvážila) a začít točit. Pro umění vše. Poznáte tyto scény? Hádat můžete začít v pondělí. 
• Uvidíte, jak se připravuje dort á la čokoládový mousse.
• V nové grotesce se můžete těšit třeba na to, jak Ráďa řídí (pro film se překonal a řídil ještě hůř než obyčejně).
• Zažijete s námi doktora Hrůzu přímo ohrožující životy aktérů!
• A v neposlední řadě si s námi navodíte tu pravou vánoční atmosféru, neboť jsme dokázali v tuto blátivou zimu natočit i trochu sněhu :)

Pro ty, co neviděli náš trailer, připojuji:

Svoboda nade vše

Dnes píšu proto, že jsem se ve čtvrtek vytočila jak už dlouho ne a chtěla jsem trochu vychladnout, než se pustím do tohohle článku. Byla jsem navštívit své prarodiče, které mám nesmírně ráda, se kterými se ovšem na politických názorech shodnu jen velmi zřídkakdy. Co se ale stalo tentokrát, mě zvedlo ze židle. Dostali jsme se pochopitelně k debatě o nastávajících prezidentských volbách a babička prohlásila, že hodlá volit Miloše Zemana. Když jsem se zeptala, zda jí nevadí, že prezidentský kandidát demokratické země šel pro podporu za komunisty, dostalo se mi odpovědi, že komunisté jsou přece demokratická strana, když jsou demokraticky zvoleni... Po hádce o této tezi jsem podotkla, že by bylo na místě, aby si alespoň změnili název. Babička tentokrát správně argumentovala: „Co by to ale změnilo?“ Nic. Ale stále to vnímám jako neúctu k obětem komunismu, o kterých dle mých prarodičů nic nevím.

Debata se pochopitelně vyvíjela směrem „za komunistů to bylo nej“ a „uveď jeden příklad toho, co je teď lepší.“ Vzala jsem to tedy z gruntu a povídám svoboda. Poslední kapka byla, když mi babička řekla: „A co s tou svou svobodou děláš?“ Žiju!! Můžu psát tenhle blog, aniž by mě zavřeli, studuji školu, kterou chci studovat, a mám snoubence z Ameriky. V podstatě úplně celý můj život je určen tím, že máme svobodu. Jak je možné, že lidé nevidí sami u sebe?

Nechci si jen stěžovat, chci se situací něco dělat. A proto bych ocenila, kdyby nerozhodnutí, ale i rozhodnutí voliči vyzkoušeli volební kalkulačku http://volebnikalkulacka.cz/, zabrala mi sotva 10 minut a svůj výsledek chci zveřejnit. Jedná se o rozsáhlejší dotazník skládající se ze 45 otázek z mnoha oblastí, proto jej považuji za více méně vypovídající. Zatím jej vyplnilo téměř 750 tisíc lidí, což není malé číslo, mám radost, že tolika lidem není prezidentská volba lhostejná.

Na závěr chci připojit ještě jeden odkaz. Už dříve jsem tu zmiňovala svou oblíbenou Madeleine Albrightovou a budu ji zmiňovat opět. Tentokrát proto, že se zapojila do projektu „Věrný zůstanu“, který se skládá z výpovědí význačných osobností na téma poválečného Československa. Opět – pro ty, co jsou v časové tísni – jedná se o zhruba pětiminutový rozhovor, který stojí za to slyšet. http://www.vernyzustanu.cz/rozhovory/madeleine-albrightova

Lidé, kteří o informace nestojí, je nehledají. Je proto naší povinností je šířit, aby se dostaly i k těm, kteří je nechtějí slyšet a možná jim otevřely oči. V roce 1948 se komunisté dostali k moci demokratickým způsobem, opakuje se historie? Nechci prezidenta, který byl členem komunistické strany nebo prezidenta, který je žádá o podporu, a co vy?