Návštěvníci

„Jen krátká návštěva potěší“ – Vladimír Komárek.

 Asi to máme v rodině. Pamatuji si, jak se s námi jednou přišli naši noví sousedi pozdravit. Mamka jako správná hospodyňka otevřela víno a připravila něco drobného k zakousnutí. V určité fázi už ale mému milovanému tatínkovi připadalo, že jim to seznamování trvá nějak zbytečně dlouho, a proto se rozhodl zakročit. Hbitě sebral víno ze stolu a postavil si ho vedle svého křesla. Když to nezabralo, zapnul do probíhající konverzace televizi a postupně ji víc a víc zesiloval, až se mu podařilo sousedy vypudit.

Ne úplně svojí vinou jsem se dostala do mnohem horší situace. Maminka mého snoubence (kterou jsem měla až doteď moc ráda) se zná s maminkou kluka, který se rozhodl rok studovat v Itálii a při té příležitosti též procestovat Evropu. Čert tomu chtěl, aby si vybral Prahu, kde studuji. Mou budoucí tchýni nenapadlo nic lepšího, než mu na mě dát kontakt. Poté, co se mi sám pozval na dvě noci do bytu, jsem znejistěla…

Měla jsem ho vyzvednout na hlavním nádraží. Fotku mi neposlal, ač jsem o ni žádala, takže jsem tam šla takzvaně na blind. Venku před nádražím se jako vždy nacházeli pouze bezdomovci. Ten nejmladší z nich se zvedl a zamířil ke mně. Ano, byl to on, jen mezi ně svým zanedbaným vzhledem dokonale zapadl. To nejhorší mělo teprve přijít. Nejen, že prakticky nemluvil, a tak jsem vedla konverzaci za dva, ale to, co proběhlo o několik hodin později, nemělo konkurenci.

Na bytě prostě není postel navíc, a proto jsme se domluvili, že mu vezmu karimatku a přespí na zemi u mě v pokoji. Usnul přesně za 3 a půl minuty a o dalších 30 vteřin později začal chrápat. Nepředstavitelně. To bylo 23:23. Když bylo 1:47, měla jsem už takový vztek, že jsem si představovala, jak vstanu a vší silou ho kopnu, což nepomáhalo. To pochopitelně trvalo až do 7 do rána. Za tuto dobu jsem spala možná hodinu a půl… Dnes ráno jsem byla nejblíž touze někoho zavraždit ve svém životě, když se mě můj drahý návštěvník zeptal, zda nechrápal, že se snažil nechrápat… Návštěvy nebrat!!
PS: Hledám ubytování na dnešní noc, kdy tu ještě chrápající příšera spí.

Nezničitelní

Pověstný český humor nezaspal ani tentokrát a zoufalé volební výsledky začal glosovat ještě předtím, než byly všechny hlasy sečteny. Po včerejším patosu jsem měla potřebu vytvořit výčet dle mého názoru nejpovedenějších výroků a básní.*

Vole! (bní)

Demokracie ideály,
se v Česku moc neohřály,
třešně nám tu krásně zrály,
ani jsme se nenadáli.

Kdož volí komunisty,
ať není si zas tak jistý,
že mají úmysl čistý,

jde jim jen o hlasovací listy.

Současná populace
sametem si utírá ruce,
Vidí příliš krátkozrace,
a radši se učí azbuce.

Z občanské apatie,
celkem k blití mi je.
A opět jí využije
rudo-oranžová zmije.

Je podivné převelice,
že pouze v naší republice,
najdou se volů statisíce,
Nemám, co bych řekl více.

Snad jen krátkým posteskem,
že svoboda končí s potleskem.

Co jste voliči,
co jste dělali,
že jste nám tu rudooranžovou svoloč
vyhrát nechali?

Reakce na fotografii kamarádky s českou a americkou vlajkou: V tomto rudém období bych bližší vztahy k Americe nezmiňovala. Koledujete si o pořádný průšvih, divná omladino!:-D

Apple se opet ukazal jako vizionarska firma kdyz v novych mapach oznacil Zlin jako Gottwaldov

Navrhuji Ústecký kraj oplotit železným plotem, aby nám ten komunismus do našeho socialismu netahali.

Myslím, že na volební účasti se dost neblaze podepsalo to, že volby se kryly se sobotní měňárnou kartiček v Albertovi.

Musíme založit odboj, než nás rudí odstřihnou od internetu!

*Rozhodla jsem se neuvádět jména autorů v případě, že na můj blog přijdou, až budou plošně zavírat odpůrce režimu. Pokud by se však odvážní statečníci chtěli přihlásit ke svému dílu, ráda jejich jména zveřejním. :)

A vzhledem k tomu, že se prý v uranových dolech sejdeme všichni, mohu zveřejnit odkaz na vynikající blog Radka Blažka a jeho příspěvek týkající se voleb: WTF? Komunisti vrací úder!

Poslední den na obzoru

Nevěřím na konec světa v roce 2012, budoucnost mě zajímá, a tak asi jako každý racionální člověk v této republice pláču nad výsledky voleb. Doslova. Nejen, že volební účast byla ani ne 35% u senátních voleb a u krajských se udává číslo ani ne o 2 procenta vyšší, ale samotný výsledek je horší, než v mých nejpesimističtějších představách. V této chvíli je sečteno 99,93% hlasů, neočekávám tudíž žádné zásadní změny. Co se týče krajských voleb, Ústecký a Karlovarský kraj vyhráli komunisté a zbytek až na výjimky ovládla ČSSD, komunisty těsně následovaná. Jestli jsem byla zklamaná z minulých krajských voleb, kterým se později začalo přezdívat oranžová tsunami, je mi z těchto voleb fyzicky zle.
Při představě, že tomu není ani rok, co zemřel jeden z nejobdivuhodnějších nepolitiků na naší politické scéně – Václav Havel, a my už zaneplešujeme svá krajská zastupitelstva komunisty, je mi smutno. Já osobně však budu doufat, že jsme se z této děsivé zkušenosti poučili jako národ, přijdeme k parlamentním volbám a prokážeme, že nemáme v hlavách prázdno! Tímto apeluji na všechny čtenáře svého blogu (nedělám si iluze, že by jich bylo mnoho, ale i tak…), aby volili a mluvili o volbách a povzbuzovali všechny pravicové voliče, ať volí!!
To, že vyhraje Romney v USA, ještě není zdaleka jisté, a proto se nespoléhejme na to, že bude kam emigrovat a zachraňme vlastní zemi!

Cesta do hlubin študákovy duše

Miluji statistiku! Nikdy bych se ani neodvážila doufat, že tento předmět může být jakkoli zábavný, aniž jsem tušila, jak moc se mýlím. Když jsem včera přišla na cvika, náš cvičící měl zpoždění 5 minut, tak jsem si radostně říkala: "Výborně, už jen 85 minut.." - znáte to. Jenže pak přiběhl, představil se jako Lukáš, vypadal, jako by mu bylo sotva 25, hodil tři vtipy a celou učebnu si okamžitě získal. Otevřel svou prezentaci, která začínala obrázkem Froda, a vysvětlil, že viděl všechny tři díly pána prstenů v kuse, považuje to za heroický výkon, a proto vytvořil statistický soubor v tomto duchu. Uspořádavali jsme tedy  SASu věky různých skřetů, obyvatel Středozemě, ba dokonce i Saurona a také jejich náchylnost k prstenu. Nikdy nezapomenu! :D

Komu straší ve věži

Dnes jsem se s vámi rozhodla podělit o to, jakým způsobem již více než rok trávím svůj volný čas. Poprvé mě s nápadem natočit grotesku oslovil Radek Blažek už v loni v létě. Souhlasila jsem a nikdy jsem nelitovala (a jestli jsem nadávala, jakože jo, tak jen naoko). Ještě před tím, než jsme se stali filmovými partnery, natočil Ráďa jednu grotesku sám. Pro ty, co by se na ni chtěli podívat, přikládám odkaz: Ráďa a lehátko.
Jako největší problém se v závěru ukázalo to, jak se vlastně to lehátko skládá správně. Pokud ovšem znáte Ráďu, nemůže vás to překvapit.

Když mi poté, co jsem souhlasila s jeho nápadem účinkovat v grotesce, napsal, ať si vezmu šaty, u kterých mi nebude vadit, že se zničí (jako bych snad takové vlastnila), měla jsem tušit zradu. O několik hodin později jsem lovila piškoty, šlehačku a kakao odevšud. Nevím, proč jsem neposlechla svůj šestý smysl a nevzala si nic na převlečení, to vskutku nedokážu vysvětlit. Jinými slovy jsem cestovala v znečištěných a ulepených šatech, které jsem si po sprše oblekla, přes celé město, abych se doma osprchovala znovu. Pokud vás snad tento popis nalákal na naši první společnou grotesku, pak klikněte tady: Ráďovo rande.
O něco později jsme se pustili do naší jarní grotesky, která je stále má nejoblíbenější, snad proto, že se mi nezdemolovalo žádné oblečení... Jarní Ráďovánky
No a do třetice všeho dobrého jsem natáčela s Ráďou naši další letní grotesku. Naneštěstí jsem celé léto strávila ve Spojených státech (ne, že by se mi tam nelíbilo, ale začátek natáčení byl pak na konci září v 8 ráno, bylo přibližně 10 stupňů a já se měla v letních šatech tvářit vesele). Pro představu přidám další teplotní údaje - páteční odpoledne se pohybovalo mezi 15 a 19 stupni, zatímco voda se držela stabilně kolem 8 stupňů z předchozí noci. Ano voda... Ráďa straší na věži
Pokud by se mě snad někdo chtěl zeptat, jestli jsem si jméno Berta vybrala sama, pak ne. A myslela bych si, že je to bolestně zjevné. Doufám, že jsme vás pobavili a můžete se těšit na naši zimní grotesku, Ráďa má prý několik zajímavých nápadů, které se mnou zatím odmítá sdílet a nebudu lhát, mírně mě to děsí...