Dnes píšu proto, že jsem se ve
čtvrtek vytočila jak už dlouho ne a chtěla jsem trochu vychladnout, než se
pustím do tohohle článku. Byla jsem navštívit své prarodiče, které mám nesmírně
ráda, se kterými se ovšem na politických názorech shodnu jen velmi zřídkakdy.
Co se ale stalo tentokrát, mě zvedlo ze židle. Dostali jsme se pochopitelně k debatě
o nastávajících prezidentských volbách a babička prohlásila, že hodlá volit
Miloše Zemana. Když jsem se zeptala, zda jí nevadí, že prezidentský kandidát
demokratické země šel pro podporu za komunisty, dostalo se mi odpovědi, že
komunisté jsou přece demokratická strana, když jsou demokraticky zvoleni... Po
hádce o této tezi jsem podotkla, že by bylo na místě, aby si alespoň změnili
název. Babička tentokrát správně argumentovala: „Co by to ale změnilo?“ Nic. Ale
stále to vnímám jako neúctu k obětem komunismu, o kterých dle mých
prarodičů nic nevím.
Debata se pochopitelně vyvíjela
směrem „za komunistů to bylo nej“ a „uveď jeden příklad toho, co je teď lepší.“
Vzala jsem to tedy z gruntu a povídám svoboda. Poslední kapka byla, když
mi babička řekla: „A co s tou svou svobodou děláš?“ Žiju!! Můžu psát
tenhle blog, aniž by mě zavřeli, studuji školu, kterou chci studovat, a mám
snoubence z Ameriky. V podstatě úplně celý můj život je určen tím, že
máme svobodu. Jak je možné, že lidé nevidí sami u sebe?
Nechci si jen stěžovat, chci se situací něco dělat. A proto bych ocenila, kdyby
nerozhodnutí, ale i rozhodnutí voliči vyzkoušeli volební kalkulačku http://volebnikalkulacka.cz/, zabrala
mi sotva 10 minut a svůj výsledek chci zveřejnit. Jedná se o rozsáhlejší
dotazník skládající se ze 45 otázek z mnoha oblastí, proto jej považuji za
více méně vypovídající. Zatím jej vyplnilo téměř 750 tisíc lidí, což není malé
číslo, mám radost, že tolika lidem není prezidentská volba lhostejná.
Na závěr chci připojit ještě jeden
odkaz. Už dříve jsem tu zmiňovala svou oblíbenou Madeleine Albrightovou a budu
ji zmiňovat opět. Tentokrát proto, že se zapojila do projektu „Věrný zůstanu“,
který se skládá z výpovědí význačných osobností na téma poválečného
Československa. Opět – pro ty, co jsou v časové tísni – jedná se o zhruba
pětiminutový rozhovor, který stojí za to slyšet. http://www.vernyzustanu.cz/rozhovory/madeleine-albrightova
Lidé, kteří o informace nestojí,
je nehledají. Je proto naší povinností je šířit, aby se dostaly i k těm,
kteří je nechtějí slyšet a možná jim otevřely oči. V roce 1948 se komunisté
dostali k moci demokratickým způsobem, opakuje se historie? Nechci
prezidenta, který byl členem komunistické strany nebo prezidenta, který je žádá
o podporu, a co vy?
Jenom upřesnění: v roce 1948 měli sice komunisté v Ústavodárném shromáždění Československé republiky většinu (po volbách v roce 1946), ale převrat v roce 1948 rozhodně demokratický nebyl. Představitelé demokratického proudu byli k demisím přinuceni pod tlakem, došlo k zneužití moci komunisty zavedené StB a SSSR hrozilo vojenským zásahem - dokonce přesunul ozbrojené jednotky k hranicím s Rakouskem.
OdpovědětVymazatChtěla jsem tím vyjádřit, že velkou moc získali komunisté po demokratických volbách. Stejně jako posílili letos po těch krajských a senátních. Samotný převrat, jak uvádíte, samozřejmě demokratický nebyl. Děkuji za upřesnění :-)
Vymazat