Svoboda nade vše

Dnes píšu proto, že jsem se ve čtvrtek vytočila jak už dlouho ne a chtěla jsem trochu vychladnout, než se pustím do tohohle článku. Byla jsem navštívit své prarodiče, které mám nesmírně ráda, se kterými se ovšem na politických názorech shodnu jen velmi zřídkakdy. Co se ale stalo tentokrát, mě zvedlo ze židle. Dostali jsme se pochopitelně k debatě o nastávajících prezidentských volbách a babička prohlásila, že hodlá volit Miloše Zemana. Když jsem se zeptala, zda jí nevadí, že prezidentský kandidát demokratické země šel pro podporu za komunisty, dostalo se mi odpovědi, že komunisté jsou přece demokratická strana, když jsou demokraticky zvoleni... Po hádce o této tezi jsem podotkla, že by bylo na místě, aby si alespoň změnili název. Babička tentokrát správně argumentovala: „Co by to ale změnilo?“ Nic. Ale stále to vnímám jako neúctu k obětem komunismu, o kterých dle mých prarodičů nic nevím.

Debata se pochopitelně vyvíjela směrem „za komunistů to bylo nej“ a „uveď jeden příklad toho, co je teď lepší.“ Vzala jsem to tedy z gruntu a povídám svoboda. Poslední kapka byla, když mi babička řekla: „A co s tou svou svobodou děláš?“ Žiju!! Můžu psát tenhle blog, aniž by mě zavřeli, studuji školu, kterou chci studovat, a mám snoubence z Ameriky. V podstatě úplně celý můj život je určen tím, že máme svobodu. Jak je možné, že lidé nevidí sami u sebe?

Nechci si jen stěžovat, chci se situací něco dělat. A proto bych ocenila, kdyby nerozhodnutí, ale i rozhodnutí voliči vyzkoušeli volební kalkulačku http://volebnikalkulacka.cz/, zabrala mi sotva 10 minut a svůj výsledek chci zveřejnit. Jedná se o rozsáhlejší dotazník skládající se ze 45 otázek z mnoha oblastí, proto jej považuji za více méně vypovídající. Zatím jej vyplnilo téměř 750 tisíc lidí, což není malé číslo, mám radost, že tolika lidem není prezidentská volba lhostejná.

Na závěr chci připojit ještě jeden odkaz. Už dříve jsem tu zmiňovala svou oblíbenou Madeleine Albrightovou a budu ji zmiňovat opět. Tentokrát proto, že se zapojila do projektu „Věrný zůstanu“, který se skládá z výpovědí význačných osobností na téma poválečného Československa. Opět – pro ty, co jsou v časové tísni – jedná se o zhruba pětiminutový rozhovor, který stojí za to slyšet. http://www.vernyzustanu.cz/rozhovory/madeleine-albrightova

Lidé, kteří o informace nestojí, je nehledají. Je proto naší povinností je šířit, aby se dostaly i k těm, kteří je nechtějí slyšet a možná jim otevřely oči. V roce 1948 se komunisté dostali k moci demokratickým způsobem, opakuje se historie? Nechci prezidenta, který byl členem komunistické strany nebo prezidenta, který je žádá o podporu, a co vy?