Vynález zkázy

Poté, co mojí milované spolubydlící Janči definitivně klekl počítač a musel jít na opravu, rozhodla se nastalou situaci vyřešit tím, že si vezme jeden ze starších manažerských počítačů. A tak ho tu máme.

Není to počítač ledajaký, jinak bych o něm nepsala. Jedná se o čtvercový laptop antického modelu společnosti hp. Jako příslušenství k němu je zhruba šestikilová baterie a externí disk, což nás uvedlo úžas, neboť počítač má na výšku zhruba pětinásobek co současný standardní, avšak CD mechanika se do něj nevešla.

Chudák Janča nad touto zoufalostí seděla v křesle a analyzovala své pocity. Když seděla v metru a vezla svůj „nový“ počítač domů, nemohla se rozhodnout, jestli už je oficiálně podivín, bezdomovec nebo hipster. Na to prohlásila, že absolutně nechápe, proč si to vůbec vzala a že je to hovno na patě jednadvacátého století.

Když jsme se milý notebook pokusily zprovoznit, odmítl se připojit na wi-fi a neustále jen píše nesrozumitelné zprávy o různých typech hesel. Poučení z tohoto článku je: Milujte svá elektronická příslušenství bezmezně, pokud alespoň trochu fungují, zjevně to totiž nebývá pravidlem.

Živelná pohroma

Pokračuje souboj bývalých prezidentských kandidátů Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana? Ano, bohužel. To, že nepřizval náš prezident ke vztyčování vlajky EU ministra zahraničí, je přinejmenším zvláštní, ale dalo by se to skousnout. Ovšem záležitost se jmenováním diplomatů není už klukovina, ale závažná komplikace.

Celý problém se točí kolem Zemanova návrhu Lívie Klausové na diplomatku pro Slovensko, jako by Klausova rodina neměla negativní publicity dost. Bývalý prezident prohlásil, že jeho manželka by funkci s přehledem zvládla. Chápu, že když se nyní musí pohybovat v prostorách výrazně menších, než je Pražský hrad, naráží na svou manželku patrně častěji, než by si přál, avšak v zájmu nás všech by bylo, aby se jí pokusil zbavit nějak jinak. Osobně bych doporučila poznávací zájezd do Austrálie, kde je nejvyšší počet smrtelně nebezpečných živočichů. Jde přece o ohrožování Livie, a ne našich diplomatických vztahů…

Co je ale ještě horší, je záležitost s ostatními diplomaty, Zeman totiž blokuje všechna jmenování (Karel Schwarzenberg jejich počet označuje jako „hodně“, pravděpodobně se ho Zeman snaží hodně naštvat). Přitom celý proces na schválení diplomata je poměrně složitý a až do této chvíle probíhal bez problému. Bohužel poslední chybějící formalitou je právě prezidentův podpis. Nebyl by to až takový problém, neboť jmenováním diplomata je zároveň odvolán diplomat stávající, takže ve většině zemí diplomata máme, naneštěstí ale existují i takové, kde funkci dočasně zastupuje tzv. chargé d’affaires. Je navýsost trapné, že tímto státem je Rakousko – náš soused.

Zatím nejvíce šokující pro mě bylo zjištění, že lidé na novinkách neobhajují Zemana a naopak jsou jeho činy pohoršeni (v jednom případě se dokonce objevila lítost nad vlastní volbou!!). Doufám, že se v brzké době můžeme těšit Zemanův extenzivní výklad ústavy a odvolání celé vlády.

Na závěr se tímto článkem chci rozloučit se Slovenskem pro případ, že by se prezidentovi podařilo své zájmy prosadit.

Hledá se prezident

Přestože už jsem byla z kampaně unavená a z výsledku voleb víc než znechucená, kamarádka mě přemluvila, abychom snímek „Hledá se prezident“ přece jen shlédly.

Na rozdíl od Babovřesků, tato komedie je mimořádně vydařená. Máme možnost nahlédnout do volebních týmů jednotlivých kandidátů a nestačíme se divit. Zatímco Zeman zasvěceně rozebírá rozdíl mezi pitomcem a debilem, Fischer se postupně fotí v čím dál absurdnějších pózách.

Originální střih nabízí takové perly jako Táňu Fischerovou, která rozebírá, jak moc by si přála, aby její volební spot byl co nejvíce civilní, hlavně nechce načančaná stát před Hradčany, a hned po ní napudrovaného Dienstbiera natáčejícího svůj volební spot přímo před Pražským hradem. Mezi další skvostné scény tohoto dokumentu patří Schwarzenberg komentující Zemanův vítězný projev slovy: „Ten kecá nějak dlouho“ nebo opilec „Vašek“ honící věčnou kandidátku Bobošíkovou.

Jediné, co bych tomuto jinak podařenému filmu vytkla, je, že se podle mého názoru mohl tvůrci více odvázat a vytvořit alternativní konec. I tak ale mohu snímek doporučit.

Party fever

Ti, co četli o našem silném zážitku při tvorbě dortu na narozeninovou party, museli tento článek očekávat. Tímto chci poděkovat všem, kteří se zúčastnili a zároveň seznámit ty, kteří se nezúčastnili, s průběhem této mimořádné akce. Vzhledem k tomu, že náš byt vskutku zcela jistě nemůže pojmout ani o jedinou osobu více, než kolik jich tam bydlí, musely jsme s Jančou zvolit jiné místo konání. Zaběhly jsme tedy do kavárny Nodu, abychom zamluvily místo. Na stěny se promítaly takové kubistické obrazy (tato skutečnost bude mimořádně důležitá později) a vypadalo to tam tak celkově „francouzky“, majitel byl vstřícný, a tak byla volba jasná.

V den D jsme dorazily na místo a nestačily jsme se divit. Místo kubistických obrazů se na zdi promítala nahá těla ale jako úplně. Stála různě podivně skrčená v rohu a v dalších silně znepokojivých pozicích. V tuto chvíli už se místo konání změnit nedalo, a tak jsme jen všem příchozím vysvětlovaly, že na zdi sice prdel je, ale že my si z nich prdel neděláme a že záměr to vskutku nebyl. A to zdaleka nebyla ta největší komplikace.

Pomyslným vrcholem večera se stalo krájení dortu. Vzhledem k tomu, kolik toho bylo na dortu potřeba zamaskovat, skončil dort s místy i centimetrovou vrstvou čokolády. Kdo nikdy nezkoušel krájet centimetrovou vrstvu čokolády na měkkém podkladu, nemá tušení, jak moc to nejde. Celá dobře se bavící společnost najednou upřela pozornost pouze k jedinému – dortu, který se postupně pod mýma rukama rozpadal na čím dál tím menší kousky. Původní strategie nakrájet dort na klasické trojúhelníčky se změnil na: „Nakrájím to podle toho, kudy vedou praskliny na čokoládové polevě.“ Výsledek vypadal asi tak, že každý dostal na svůj podnos zhruba stejné množství dortové drtě, kterou si ale všichni jako správní přátelé nesmírně pochvalovali. Za to chci všem zúčastněným poděkovat, a to platí to i pro ty, kteří mi škodolibě měřili čas, který jsem strávila krájením dortu (hodina a deset minut).

Jak si pejsek s kočičkou dělali dort

Já a moje milovaná spolubydlící Janča máme narozeniny jen asi týden od sebe, a proto jsme se rozhodly, že uspořádáme společně narozeninovou party. Vzhledem k tomu, že se konala v kavárně, nemohly jsme si s občerstvením moc vymýšlet, proto jsme se rozhodly udělat alespoň dort. Fatku, že ani jedna z nás není v kuchyni příliš zkušenou, a to, že nemáme absolutně nejmenší tušení, jak se dělá dort, jsme se nezalekly. Měly jsme.

Sešly jsme se na bytě a pustily se do toho. Janča měla recept na korpus a já na krém. Krém se povedl, ne že bych snad měla lepší recept nebo jsem byla šikovnější, jen na něm v podstatě nebylo co zkazit. Když jsme vykleply korpus z formy, měl na výšku asi 5cm. Že to krémem už nenastavíme, to nám bylo jasné vcelku hned. Nastala otázka – co dál? Upečeme ještě jeden korpus a tenhle vyhodíme!

Umíchaly jsme směs na druhý korpus a plny očekávání seděly před troubou. Korpus krásně nakynul a získal zlatavou barvu, tak jsme do něj chtěly píchnout špejlí, abychom zjistily, zda je kompletně upečený. Ano tak přesně v tuto chvíli si milý korpus povzdechl, splaskl a rázem byl jen o kousek vyšší než náš první pokus. Jako bonus měl ovšem vysoké kraje a uprostřed takové údolíčko.

Co teď? Dostaly jsme se tak daleko a navíc co s krémem, že. Oba korpusy jsme ořezaly a daly je na sebe, tím jsme získaly solidně vysoký dort, teď jen vyplnit krémem. No a kluzkými banány. Ty ale naprosto rozvážely celou koncepci, a dort se sunul na všechny možné strany.

Další plán byl ten, že vše obalíme čokoládou, aby moc nebylo vidět, jak vypadá. Té jsme samozřejmě neměly dost, takže jednotlivé vrstvy dortu dál vesele jezdily, kamkoli se jim zachtělo. Žalostně vypadající dort nám ležel v lednici a my doufaly, že se ještě stane zázrak. Poté, co jsme na něj následující den vyplácaly další dvě balení polevy, nešlo už naštěstí vůbec poznat, jak dort vypadal předtím, naše další spolubydlící jej dokonce označily za hezký.

To, co se s ním stalo na párty si přečtete v následujícím článku a bude to stát za to.