Já a moje milovaná spolubydlící
Janča máme narozeniny jen asi týden od sebe, a proto jsme se rozhodly, že
uspořádáme společně narozeninovou party. Vzhledem k tomu, že se konala v kavárně,
nemohly jsme si s občerstvením moc vymýšlet, proto jsme se rozhodly udělat
alespoň dort. Fatku, že ani jedna z nás není v kuchyni příliš
zkušenou, a to, že nemáme absolutně nejmenší tušení, jak se dělá dort, jsme se
nezalekly. Měly jsme.
Sešly jsme se na bytě a pustily
se do toho. Janča měla recept na korpus a já na krém. Krém se povedl, ne že
bych snad měla lepší recept nebo jsem byla šikovnější, jen na něm
v podstatě nebylo co zkazit. Když jsme vykleply korpus z formy, měl
na výšku asi 5cm. Že to krémem už nenastavíme, to nám bylo jasné vcelku hned.
Nastala otázka – co dál? Upečeme ještě jeden korpus a tenhle vyhodíme!
Umíchaly jsme směs na druhý
korpus a plny očekávání seděly před troubou. Korpus krásně nakynul a získal
zlatavou barvu, tak jsme do něj chtěly píchnout špejlí, abychom zjistily, zda
je kompletně upečený. Ano tak přesně v tuto chvíli si milý korpus
povzdechl, splaskl a rázem byl jen o kousek vyšší než náš první pokus. Jako
bonus měl ovšem vysoké kraje a uprostřed takové údolíčko.
Co teď? Dostaly jsme se tak daleko
a navíc co s krémem, že. Oba korpusy jsme ořezaly a daly je na sebe, tím
jsme získaly solidně vysoký dort, teď jen vyplnit krémem. No a kluzkými banány.
Ty ale naprosto rozvážely celou koncepci, a dort se sunul na všechny možné
strany.
Další plán byl ten, že vše
obalíme čokoládou, aby moc nebylo vidět, jak vypadá. Té jsme samozřejmě neměly
dost, takže jednotlivé vrstvy dortu dál vesele jezdily, kamkoli se jim zachtělo.
Žalostně vypadající dort nám ležel v lednici a my doufaly, že se ještě
stane zázrak. Poté, co jsme na něj následující den vyplácaly další dvě balení
polevy, nešlo už naštěstí vůbec poznat, jak dort vypadal předtím, naše další
spolubydlící jej dokonce označily za hezký.
To, co se s ním stalo na
párty si přečtete v následujícím článku a bude to stát za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat