Nezničitelní

Pověstný český humor nezaspal ani tentokrát a zoufalé volební výsledky začal glosovat ještě předtím, než byly všechny hlasy sečteny. Po včerejším patosu jsem měla potřebu vytvořit výčet dle mého názoru nejpovedenějších výroků a básní.*

Vole! (bní)

Demokracie ideály,
se v Česku moc neohřály,
třešně nám tu krásně zrály,
ani jsme se nenadáli.

Kdož volí komunisty,
ať není si zas tak jistý,
že mají úmysl čistý,

jde jim jen o hlasovací listy.

Současná populace
sametem si utírá ruce,
Vidí příliš krátkozrace,
a radši se učí azbuce.

Z občanské apatie,
celkem k blití mi je.
A opět jí využije
rudo-oranžová zmije.

Je podivné převelice,
že pouze v naší republice,
najdou se volů statisíce,
Nemám, co bych řekl více.

Snad jen krátkým posteskem,
že svoboda končí s potleskem.

Co jste voliči,
co jste dělali,
že jste nám tu rudooranžovou svoloč
vyhrát nechali?

Reakce na fotografii kamarádky s českou a americkou vlajkou: V tomto rudém období bych bližší vztahy k Americe nezmiňovala. Koledujete si o pořádný průšvih, divná omladino!:-D

Apple se opet ukazal jako vizionarska firma kdyz v novych mapach oznacil Zlin jako Gottwaldov

Navrhuji Ústecký kraj oplotit železným plotem, aby nám ten komunismus do našeho socialismu netahali.

Myslím, že na volební účasti se dost neblaze podepsalo to, že volby se kryly se sobotní měňárnou kartiček v Albertovi.

Musíme založit odboj, než nás rudí odstřihnou od internetu!

*Rozhodla jsem se neuvádět jména autorů v případě, že na můj blog přijdou, až budou plošně zavírat odpůrce režimu. Pokud by se však odvážní statečníci chtěli přihlásit ke svému dílu, ráda jejich jména zveřejním. :)

A vzhledem k tomu, že se prý v uranových dolech sejdeme všichni, mohu zveřejnit odkaz na vynikající blog Radka Blažka a jeho příspěvek týkající se voleb: WTF? Komunisti vrací úder!

Poslední den na obzoru

Nevěřím na konec světa v roce 2012, budoucnost mě zajímá, a tak asi jako každý racionální člověk v této republice pláču nad výsledky voleb. Doslova. Nejen, že volební účast byla ani ne 35% u senátních voleb a u krajských se udává číslo ani ne o 2 procenta vyšší, ale samotný výsledek je horší, než v mých nejpesimističtějších představách. V této chvíli je sečteno 99,93% hlasů, neočekávám tudíž žádné zásadní změny. Co se týče krajských voleb, Ústecký a Karlovarský kraj vyhráli komunisté a zbytek až na výjimky ovládla ČSSD, komunisty těsně následovaná. Jestli jsem byla zklamaná z minulých krajských voleb, kterým se později začalo přezdívat oranžová tsunami, je mi z těchto voleb fyzicky zle.
Při představě, že tomu není ani rok, co zemřel jeden z nejobdivuhodnějších nepolitiků na naší politické scéně – Václav Havel, a my už zaneplešujeme svá krajská zastupitelstva komunisty, je mi smutno. Já osobně však budu doufat, že jsme se z této děsivé zkušenosti poučili jako národ, přijdeme k parlamentním volbám a prokážeme, že nemáme v hlavách prázdno! Tímto apeluji na všechny čtenáře svého blogu (nedělám si iluze, že by jich bylo mnoho, ale i tak…), aby volili a mluvili o volbách a povzbuzovali všechny pravicové voliče, ať volí!!
To, že vyhraje Romney v USA, ještě není zdaleka jisté, a proto se nespoléhejme na to, že bude kam emigrovat a zachraňme vlastní zemi!

Cesta do hlubin študákovy duše

Miluji statistiku! Nikdy bych se ani neodvážila doufat, že tento předmět může být jakkoli zábavný, aniž jsem tušila, jak moc se mýlím. Když jsem včera přišla na cvika, náš cvičící měl zpoždění 5 minut, tak jsem si radostně říkala: "Výborně, už jen 85 minut.." - znáte to. Jenže pak přiběhl, představil se jako Lukáš, vypadal, jako by mu bylo sotva 25, hodil tři vtipy a celou učebnu si okamžitě získal. Otevřel svou prezentaci, která začínala obrázkem Froda, a vysvětlil, že viděl všechny tři díly pána prstenů v kuse, považuje to za heroický výkon, a proto vytvořil statistický soubor v tomto duchu. Uspořádavali jsme tedy  SASu věky různých skřetů, obyvatel Středozemě, ba dokonce i Saurona a také jejich náchylnost k prstenu. Nikdy nezapomenu! :D

Komu straší ve věži

Dnes jsem se s vámi rozhodla podělit o to, jakým způsobem již více než rok trávím svůj volný čas. Poprvé mě s nápadem natočit grotesku oslovil Radek Blažek už v loni v létě. Souhlasila jsem a nikdy jsem nelitovala (a jestli jsem nadávala, jakože jo, tak jen naoko). Ještě před tím, než jsme se stali filmovými partnery, natočil Ráďa jednu grotesku sám. Pro ty, co by se na ni chtěli podívat, přikládám odkaz: Ráďa a lehátko.
Jako největší problém se v závěru ukázalo to, jak se vlastně to lehátko skládá správně. Pokud ovšem znáte Ráďu, nemůže vás to překvapit.

Když mi poté, co jsem souhlasila s jeho nápadem účinkovat v grotesce, napsal, ať si vezmu šaty, u kterých mi nebude vadit, že se zničí (jako bych snad takové vlastnila), měla jsem tušit zradu. O několik hodin později jsem lovila piškoty, šlehačku a kakao odevšud. Nevím, proč jsem neposlechla svůj šestý smysl a nevzala si nic na převlečení, to vskutku nedokážu vysvětlit. Jinými slovy jsem cestovala v znečištěných a ulepených šatech, které jsem si po sprše oblekla, přes celé město, abych se doma osprchovala znovu. Pokud vás snad tento popis nalákal na naši první společnou grotesku, pak klikněte tady: Ráďovo rande.
O něco později jsme se pustili do naší jarní grotesky, která je stále má nejoblíbenější, snad proto, že se mi nezdemolovalo žádné oblečení... Jarní Ráďovánky
No a do třetice všeho dobrého jsem natáčela s Ráďou naši další letní grotesku. Naneštěstí jsem celé léto strávila ve Spojených státech (ne, že by se mi tam nelíbilo, ale začátek natáčení byl pak na konci září v 8 ráno, bylo přibližně 10 stupňů a já se měla v letních šatech tvářit vesele). Pro představu přidám další teplotní údaje - páteční odpoledne se pohybovalo mezi 15 a 19 stupni, zatímco voda se držela stabilně kolem 8 stupňů z předchozí noci. Ano voda... Ráďa straší na věži
Pokud by se mě snad někdo chtěl zeptat, jestli jsem si jméno Berta vybrala sama, pak ne. A myslela bych si, že je to bolestně zjevné. Doufám, že jsme vás pobavili a můžete se těšit na naši zimní grotesku, Ráďa má prý několik zajímavých nápadů, které se mnou zatím odmítá sdílet a nebudu lhát, mírně mě to děsí...

Tohle je válka!

Jsem tu opět a tentokrát s mnohem vážnějším tématem – ovocem Obamova milovaného „Arabského jara“. Už tři americké ambasády byly napadeny. V Egyptě, Libyi a Jemenu. Americký ambasador byl zabit v Libyi, spolu s ním 2 členové jeho ochranky, američtí vojáci. Jenže! Oni nebyli na ambasádě! Protest nebyl spontánní, jak se všem snaží prezident Obama namluvit. Byl plánovaný. Diplomat J. Christopher Stevens byl postrádán prakticky od samého začátku protestů. Jeho tělo bylo nalezeno až později. Libyjští extremisté jej však sledovali už déle a čekali, až propukne protest, aby zaútočili. Je to poprvé od roku 1979, kdy za násilných okolností zahynul americký ambasador v zahraničí. Obamova reakce? „Jsem unavený, budu to řešit ráno.“ Zatímco republikánský kandidát Mitt Romney okamžitě vystoupil a vyjádřil soustrast všem blízkým, prezident Obama spal. Nezúčastnil se dokonce ani briefingu na téma ambasád na blízkém východě, patrně nemá potřebu se v této oblasti o ničem informovat. A aby toho nebylo málo, odmítl se vidět s premiérem Izraele, patrně jediného spojence na blízkém východě, kterého USA po čtyřech letech Obamovy příšerné zahraniční politiky má. Izraelský předseda vlády, který se nacházel v New Yorku, dokonce nabídl, že přiletí do Washingtonu. Obama byl však příliš zaneprázdněn – na rádiové stanici měl rozhovor s DJ Pimp with the Limp. Neméně zajímavá je Obamova teorie, co útoky na americké ambasády způsobilo. Všichni jste jistě slyšeli o onom anti-muslimském filmu. Tady přikládám link, abyste si sami mohli udělat obrázek: https://www.youtube.com/watch?v=qmodVun16Q4 a ano, tohle už bylo na youtube mnohem dříve, než se útoky odehrály. Vrcholem všeho bylo, že zatímco se Obama omlouvá za tento snímek, zapomíná na to, že druhá strana vraždila! A aby toho nebylo málo, Libye vystoupila s prohlášením, že protesty nebyly s tímto videem nikterak propojené. Jedná se jednoduše o anti-americký protest, což všichni kromě Obamy a jeho poradců museli pochopit, když se všude pálily americké vlajky. Obamova reakce? Tvrdí, že to není pravda a dál těmto zemím posílá miliardy dolarů, které jsou zoufale potřeba na oživení domácí ekonomiky. Tak koho byste v listopadu volili?

Zítra vstanu a opařím se čajem

Respektive vodou z brambor, ale k tomu později. Bystřejším jistě neuniklo, že název blogu i každého článku je též názvem filmu či seriálu a ti, co český snímek „Zítra vstanu a opařím se čajem“ viděli, pochopí i následující narážku – kéž bych se byla hned ráno udusila rohlíkem!

Amerika je zvláštní země a můj přítel je zvláštní Američan. Dnes ráno se probudil a za pokřiku: „Sakra, sakra, sakra, sakra!,“ vyběhl do práce neosprchovaný, s rozcuchanými vlasy a o 2 hodiny později, než měl původně v plánu se slovy do půlnoci jsem doma. Splácl si sendvič s burákovým máslem a džemem a byl v trapu. Jen pro představu to bylo v 7 ráno.
Později téhož dne jsem se rozhodla, že uvařím. Abych přiblížila situaci – mé největší dílo byly zatím palačinky. Statečně, na své schopnosti nehledě, jsem si jako cíl určila pečené kuřecí rolky obalené ve slanině a bramborovou kaši. Maje mamku na telefonu, pustila jsem se do díla. Nejprve jsem vyhodnotila, že jediný plech, na kterém budou rolky dostatečně blízko u sebe, aby se nerozmotávaly, je dortová forma. Vzhledem k tomu, že celý národ zde razí heslo „Everything is bigger in Texas,“ veškeré další nádobí bylo zhruba třikrát větší, než jsem potřebovala. Rolkám se dále věnovat nebudu, neboť věřte nebo ne, s nimi už jsem žádné potíže neměla a chutnají i vypadají tak, jak mají.
Mnohem větší drama se odehrálo na plotně, kde mi vřely brambory. Vedle nich ležela utěrka, kterou jsem používala na vytahování plechu (rozuměj dortové formy s masem) z trouby. Vypozorovala jsem zajímavý fakt, a to že teplo z trouby uniká místními spirálovými plotýnkami. Bohužel až ve chvíli, kdy se mi ze zmíněné utěrky, která shodou okolností ležela na nepoužívané plotýnce, začalo kouřit. Lekla jsem se, strčila do brambor a opařila se. Přes veškerá úskalí, která mi místní kuchyň připravila, jsem nakonec dospěla ke zdárnému konci a večeře, kterou jsem připravila, chutnala skoro jako od maminky.
Poučení z této příhody? Nevařit!!!