Zítra vstanu a opařím se čajem

Respektive vodou z brambor, ale k tomu později. Bystřejším jistě neuniklo, že název blogu i každého článku je též názvem filmu či seriálu a ti, co český snímek „Zítra vstanu a opařím se čajem“ viděli, pochopí i následující narážku – kéž bych se byla hned ráno udusila rohlíkem!

Amerika je zvláštní země a můj přítel je zvláštní Američan. Dnes ráno se probudil a za pokřiku: „Sakra, sakra, sakra, sakra!,“ vyběhl do práce neosprchovaný, s rozcuchanými vlasy a o 2 hodiny později, než měl původně v plánu se slovy do půlnoci jsem doma. Splácl si sendvič s burákovým máslem a džemem a byl v trapu. Jen pro představu to bylo v 7 ráno.
Později téhož dne jsem se rozhodla, že uvařím. Abych přiblížila situaci – mé největší dílo byly zatím palačinky. Statečně, na své schopnosti nehledě, jsem si jako cíl určila pečené kuřecí rolky obalené ve slanině a bramborovou kaši. Maje mamku na telefonu, pustila jsem se do díla. Nejprve jsem vyhodnotila, že jediný plech, na kterém budou rolky dostatečně blízko u sebe, aby se nerozmotávaly, je dortová forma. Vzhledem k tomu, že celý národ zde razí heslo „Everything is bigger in Texas,“ veškeré další nádobí bylo zhruba třikrát větší, než jsem potřebovala. Rolkám se dále věnovat nebudu, neboť věřte nebo ne, s nimi už jsem žádné potíže neměla a chutnají i vypadají tak, jak mají.
Mnohem větší drama se odehrálo na plotně, kde mi vřely brambory. Vedle nich ležela utěrka, kterou jsem používala na vytahování plechu (rozuměj dortové formy s masem) z trouby. Vypozorovala jsem zajímavý fakt, a to že teplo z trouby uniká místními spirálovými plotýnkami. Bohužel až ve chvíli, kdy se mi ze zmíněné utěrky, která shodou okolností ležela na nepoužívané plotýnce, začalo kouřit. Lekla jsem se, strčila do brambor a opařila se. Přes veškerá úskalí, která mi místní kuchyň připravila, jsem nakonec dospěla ke zdárnému konci a večeře, kterou jsem připravila, chutnala skoro jako od maminky.
Poučení z této příhody? Nevařit!!!