Již od Vánoc mám dluh vůči natáčení. Poslední článek o naší
umělecké tvorbě obsahoval trailer na Ráďovy veselé Vánoce, o samotné grotesce
jsem se ale zahlcena všemi dojmy z vánočních dárků, pak zkouškového a na
závěr Ameriky nenapsala nic. A přitom rozhodně bylo co psát.
Nejdřív jsem, jako skoro vždy ve svém životě upřednostnila
vzhled před funkčností. Ač jsem (jako jedna z mála účinkujících) skutečně
četla scénář, a tudíž jsem věděla, že se mám válet ve sněhu, vzala jsem si
kabátek s krátkým rukávem, protože byl báječně retro. Po každé scéně jsem
pak běžela ke kameramanovi, který mi držel skutečný zimní kabát.
Po svatosvaté přísaze, že nic neponičíme, mi byla zapůjčena
neurologická ordinace mojí mamky. Pro každý případ jsme jí pak na stole nechali
ceduli s počtem zemřelých, jeden neví, kdy se bude hodit.
Když jsme se pokoušeli vytvořit oheň, jak vzplál můj dárek,
Radek na něj stříkal olej ve spreji. Fakt, že nevzplál, považuji jednoznačně za
zázrak.
Přestože groteska málem skončila předčasně v momentě,
kdy se Ráďa ujal řízení, dotáhli jsme dílo do konce a užili si premiéru jako
vždy, to je moje nejoblíbenější část natáčení :-).
Link na Ráďovy veselé Vánoce: Ráďovy veselé Vánoce
Za zmínku též stojí náš současný projekt. Měníme kulisy a
celý štáb se přesouvá do Prahy na natáčení naší nejnovější grotesky: Ráďa
v Praze. Můžete se těšit na bláznivé honičky, spoustu překrásných památek,
cizince, a moc doufáme, že i na slunné počasí, tak nám držte palce!
"Ač jsem (jako jedna z mála účinkujících) skutečně četla scénář" - trefné! :D Vtipně napsáno, těším se na víkend!
OdpovědětVymazatVzpomněla jsem si, jak jsme řešili, jak moc jsme rádi, že je to němý film a někdo nám mimo záběr čte, co máme dělat :D Moc se těším na víkend a hlavně na premiéru :)
Vymazat