Poslední dva měsíce jsem intenzivně
myslela na to, že bych se měla vyjádřit k našemu novému autoritativnímu režimu,
avšak nenacházela jsem slova. Poté, co Rusnokova (čti Zemanova) vláda jmenovala
všechny diplomaty, co se prezidentovi hodili, když tak šikovně odstranili Karla
Schwarzenberga, jsem slova našla, ovšem nehodilo by se je publikovat.
Moje otázka zní – jak daleko se chceme
přímou volbou prezidenta dostat od parlamentní demokracie a jak se nám líbí autokracie?
Prezident přes doložených 101 podpisů pro
vládu v čele s Miroslavou Němcovou jmenuje svého premiéra, Jiřího
Rusnoka, který skáče, jak mu Zeman poručí. Přes diskutabilní označení „vláda
odborníků“ a jejich slib, že do vyslovení důvěry nebudou dělat žádné změny, proběhlo
již přes 50 personálních změn. Tato vláda je vnímána natolik negativně, že i
lidé přirozeně toužící po moci odmítají posty, aby se společensky neodepsali, a
ministrem se stal v pořadí přibližně až desátý oslovený člověk.
Ve středu budeme svědky hlasování o
důvěře této „vlády“, ale ono je to vlastně jedno, vzhledem k tomu že pan Rusnok
předem připustil možnost vládnout v demisi i několik měsíců odvolávaje se
na Topolánkovu vládu. Co ovšem zapomněl zmínit, je, že v současné chvíli je
možné sestavit vládu s dostatečnou podporou, jen to zkrátka není ta jeho.
Jak daleko tohle zajde? Uvidíme po
hlasování o důvěře konečně protesty, které jsme měli vidět už dávno, nebo si
myslíme stejně jak čtenáři Novinek.cz, že to tu Zeman čistí a jak báječnou
odvádí práci?
Žádné komentáře:
Okomentovat