Blbec jménem zákona

Nedalo mi to a rozhodla jsem se napsat článek zaměřený čistě na Sýrii. Ve zprávách a na internetu už je toho tolik, že se v tom člověk jen těžko vyzná a nejnovější trend zjevně je vyslýchat syrské výměnné studenty a publikovat jejich názory jako fakta.

V žádném případě nechci zlehčovat problém, který vyvstal, nicméně podíváme-li se na historii Sýrie, nachází se v tzv. výjimečném stavu již od roku 1968. Jinými slovy můžete být kdykoli zatčeni bez udání důvodu a lidi záhadně „mizí“. Ve školách se učí hesla provolávající slávu režimu, který má zájem na tom, aby vzdělání lidí a jejich schopnost samostatně uvažovat byla minimální. Jen tak se totiž dokázal udržet tak dlouho a až děsivě nápadně připomíná Orwellovu knihu1984.

K samotnému americkému útoku... Jak moc hloupý musí prezident Obama být, aby veřejně prohlásil, že pokud režim použije chemické zbraně na svoje lidi, USA bude muset zasáhnout, a pak se divil, že přesně to se stalo? Dost, vzhledem k tomu, že bezprostředně přes minimální podporu oznámil, že v Sýrii zakročí. Plán byl následující: Amerika na pár dní vtrhne, něco chaoticky vybombarduje, změna režimu rozhodně není prioritou, a zase se stáhne. To jim ukáže. A kdyby snad změna režimu prioritou byla, koho dosadit do vedení země? Kdyby to byli kanibalové vedoucí  rebely, hromadně popravující své odpůrce, můžu říct, že klidnější spaní mi to nepřinese. Co tedy očekávat od vojenské intervence? To právě nikdo dost dobře neví.

Minimálně zvláštní je též načasování tohoto zásahu. Během posledních 2 let kvůli režimu násilně zemřelo přes sto tisíc lidí. Chemickými zbraněmi bylo zabito 14 tisíc lidí, takže teď je jasně čas zasáhnout, protože pokud člověka zabijete chemickými zbraněmi, je mnohem víc mrtvý.

Od pana prezidenta je nicméně moc hezké, že veřejně všem svým nepřátelům dostatečně detailně popsal plán, aby se mohli nachystat. Akorát škoda, že to uvádí do nebezpečí Izrael, který je mnohaletým americkým spojencem, ale to až tak nevadí, protože prezident Obama je stejně nemá moc rád a setkání s jakýmkoli představitelem této země se vyhýbá jako čert kříži.

Na mezinárodním poli zásah nepodporuje prakticky nikdo. Rusko ze zištných důvodů, ostatní protože si v tomto konfliktu prostě nejde vybrat dobrou stranu a nechtějí vybírat tu méně špatnou. Britové poprvé od roku 1782 nezažádali skrze premiéra o vojenský zásah, NATO se odmítlo angažovat, stejně tak EU, Spojené Národy (jako vždy) situaci stále vyšetřují a na závěr toho všeho musí Putin poučovat prezidenta Spojených států o mezinárodním právu: „Jakýkoli zásah, který není schválen Radou bezpečnosti OSN je považován za agresi.“ 

Co teď s tím? Obama přehazuje zodpovědnost na Kongres jako horkou bramboru, na druhou stranu ale prohlašuje, že je možné, že se do Sýrie vydá, i když zásah schválen nebude. Pravá ruka neví, co dělá levá?

Protiválečný prezident s Nobelovou cenou za mír zatím nedokázal ukončit konflikt v Afghánistánu a už se hrne do Sýrie. Ať aspoň vrátí tu placku.